Poplujem

Laeg Mortemir vai Eledar / Kateřina Schwarzerová

0/0/0

1.

Ještě do lesů slunce svítí, ještě ve větvích šum větru zní,

Ještě rozkvétá na lukách kvítí, však kolik zbývá ještě dní?

V ulicích bílého města rád kráčím, na věže z mramoru pohlédnu rád,

V Anduině když veslo však smáčím, už slyším jinou píseň hrát.

 

R.

Až tam za obzor kam slunce jde s večerem spát

Tam poplujem, tam bude nás cíl.

Až tam za obzor, na bílém břehu budem stát 

V Alqualondë, tam o přístavu vím

 

2.

Jen jednou slyšel jsem křik racků bílých na plážích, kde moře dunivě zní.

V duši neklid mi každým dnem sílí a srdce o písni té sní.

Příteli, vím, jak jsou zázračné síně v jeskyních zářících v úpatí hor.

I ty opustíš břeh Středozemě a poslechneš mořských vln chór.

 

R.

 

3.

Ve dne slýchávám radostné písně, vždyť věk k radosti kloní se zas.

Za nocí když měsíc proplouvá líně, vím, že už chýlí se čas.

Vidím, že dnes už v lesích už klíčí stromy, z nichž jednou postavím své lodi kýl.

S plachtami šedými poplujem spolu, kde smutek časem se smyl.

 

R.

R.