Matka

 

Snad bylo mou chloubou
dát ti chléb a květy,
stínit ti skráně směla jsem.

Já šla jsem tak dlouhou
cestou pro komety
přes pláně k tobě, za hlasem.

Však rozpad se chleba,
drobky vítr pohřbi!
A kytice uschla pod střechou.

Už jít je mi třeba,
až zvon z báně zahřmí
na stezku ach...lidem dalekou.